Foerster v cestine

Klavírní hudba J.B. Foerstera

 (preklad bookletu, omlouvám se, že všechny hacky a cárky nejsou) 

Patricia Goodson 
preklad:  Zdenek Havlícek

Na tichém námestí na pražské Malé Strane je na prosté pametní desce nápis: „V tomto dome narodil se 30.12.1859 Josef B.Foester, by svou hudbou do vyšších nás vnášel krás“. Deska byla odhalena v roce 1934 za života Foerstera, což svedcí o úcte, které se tešil u svých vrstevníku. Pres úžasnou umeleckou tvorbu cítající šest oper, pet symfonií a stovky dalších skladeb, vcetne melodramu, písní, chorálu, komorních a orchestrálních skladeb, je jeho hudba dnes málo známá, dokonce i v jeho rodné zemi. 

Josef Bohuslav Foerster dospíval v opojné dobe. Ceské národní obrození bylo na vrcholu, kdy po staletích cizí nadvlády se opet prosazoval ceský jazyk a rozkvétala kultura. Smetanovy opery se tešily mezinárodnímu uznání a ceští básníci a dramatici získávali mnohé stoupence. Jako chlapec byl Foerster v centru toho všeho – nosil vzkazy svého hudebne založeného otce Smetanovi, poslouchal Dvoráka jak hraje na varhany v kostele a díval se, jak se nádherné ceské Národní divadlo staví jen pár kroku od jeho bydlište. 

Vyrostl, takrka doslova, v kostele. Jeho otec byl sbormistr a celá rodina žila ve dvou místnostech puvodní kostelní kostnice. I když materiálne strádal, jeho domov prekypoval materskou vroucností a láskou, jakož i umeleckými podnety. Stal se hluboce verícím katolíkem a snažil se žít v souladu s ideály víry celý svuj život. 

Foersteruv otec byl autoritou na palestrinovský kontrapunkt, konzervativní styl vycházející z renesancní polyfonie, ve kterém je primární plynulý tok hudby a srozumitelnost textu, zatímco kompozicní projev, který strhává pozornost na sebe, je nepatricný. Foerster prevzal tuto orientaci a uplatnil ji jak ve své hudbe, kde mu sloužila ke zmírnení jeho živé obrazotvornosti, tak ve své povaze, kterou jeho vrstevník popisuje jako „jemnou, citlivou, laskavou a mírne melancholickou“. 

Foerster prožil své detství a útlé mládí v Praze. Poté pracoval dvacet pet let v cizine jako ucitel a kritik, zatímco jeho žena Berta, prední sopranistka a oblíbenkyne Cajkovského a Mahlera, mela angažmá v Hamburské a Vídenské opere. Po založení Ceskoslovenska v roce 1918 se pár vrátil do Prahy. 

Foersterova klavírní díla jsou charakteristická prevážne lyricností a zajímavými, nekdy osobitými harmonickými postupy s náznaky volného kontrapunktu. Jeho hudba – vášnivá, presto však nikdy nestrídmá - je casto plynulá a dynamická a bez výjimky vždy melodická. Ackoli není jednoduchá, jen zrídka využívá okázalou virtuozitu, což je snad cástecne duvodem její malé známosti. 

Rodina a prátelé byli pro Foerstera nesmírne duležití, takže témer všechna díla jsou napsána jako dárek, vzpomínka na nekoho nebo na zakázku. Mnohá v sobe skrývají urcité príbehy nebo obrazy, protože v detství si vyvinul schopnost spojovat akci, slova a hudbu, když bavil sourozence príbehy, které vylepšoval klavírními improvizacemi. Jeho první klavírní skladby, Allegro a Scherzo , napsal pro koncertní sál, když mu bylo 26 let. Obe nabízí pohled do minulosti: Allegro jako jediné z celého jeho klavírního díla uplatnuje klasickou sonátovou formu, zatímco nekteré cásti ze Scherza by snad mohly být omylem považovány za dílo Mendelssohna. 

V témže roce 1885 napsal Miniatury - Vzpomínka, Ukolébavka, Dumka, Žert, a Allegretto . V nich se projevily typické znaky jeho rodícího se individuálního stylu, jako je napriklad tempová flexibilita a dynamická promenlivost. Puvabné dílo Vzpomínka z mládí bylo napsáno v roce 1887, když bylo Foersterovi 28 let, stejne tak i Jarní nálady , kde se inspiroval elegancí vídenských valcíku. 

Listy z mého deníku možná vychází z Foersterova prátelství se Zdenkem Fibichem, který si vedl obsažný „hudební deník“ svých pocitu a dojmu. Speciální pozornost zasluhují zvlášte ctvrtá a pátá skladba – ve ctvrté se objevuje pompézní oslavná melodie, kterou Foerster variacne zpracovává a rozvíjí s elegantní jednoduchostí a pátá je pozoruhodne krásná písen beze slov pripomínající Schumanna. 

Toto tvurcí období zakoncují tri krátká dílka. Moment Musical vyšel jako houslové sólo v casopise pro mladé houslisty s poznámkou, že klavírní part lze nalézt v jiném casopise. Moment Musical, Allegretto Capriccioso a Melodie se datují do roku 1892, kdy Foerster intenzivne pracoval na své první opere Debora. 

Teprve po roce 1898, kdy byl již usazen v Hamburku, obrátil Foerster svoji pozornost opet ke klavírní tvorbe ve svém cyklu s názvem Snení. Je venovaný rodinné prítelkyni a je ambicióznejší než predchozí skladby a obsahuje pravdepodobne jeho nejznámejší klavírní díla. Ruže Vzpomínek z roku 1902 jsou hudebními portréty žen ve Foersterových spolecenských kruzích. 

V roce 1904, smutný nad úmrtím svého prítele Antonína Dvoráka, dokoncil dve improvizacní skladby nazvané Hudba vecera. Prekrásný soubor A jablone kvetly z roku 1905 je série ctyr poetických skladeb, jejichž názvy jsou mimochodem v tištených partiturách nesprávne preloženy. 

V Tanecních skizzách Foerster mistrne zobrazuje lidi v ruzných životních situacích, od rozverných milencu po dustojné manželské páry. Impresse pocínají majestátným tklivým chorálem, který Foertser obmenuje velmi podobne jako v rané Miniature c. 4 s využitím oddílu volného kontrapunktu na podkladu jemne chromatických harmonií. Svým rozsahem a vyznením jsou podobné cyklu Snení . 

Erotovy masky, Foersterovo mistrovské klavírní dílo a jeho jediné dílo vyžadující virtuózní techniku, je radou variací na vlastní téma, které se zpocátku zdá prekvapive neutrální, vezmeme-li v úvahu název. Pro Foerstera mela možná tato skladba osobní význam, protože na ni lze pohlížet jako na rozšírení klícového tématu jeho opery Eva z roku 1899. Téma titulní hrdinky Evy poté užil mnohokrát v ruzných obmenách pri zkoumání dle jeho názoru typicky ženských charakterových vlastností a životních zkušeností. 

Foersterova Eva, dle jeho slov „citlivá, ale prísná a samostatná ", symbolizovala ideál: schopnost milovat nezištne a ryze. Napsal: „Ovšem, zduraznuji to znova, nechápu lásku v úzkém smyslu erotického vzplanutí; je mi symbolem vší té tajemné, mystické touhy lidské po kráse, ušlechtilosti, cistote, po všech ctnostech sloucených v ideálu krest?anském, v cloveku, jenž vydává svedectví Svetlu.” Ke konci cyklu skladatel ciní nezvyklý krok a vytvárí jakési rondo, skladbu ve skladbe návratem k predchozí variaci. Je možné, že se zde rídil radou Dvoráka: „Když vás neco hezkého napadne, opakujte to!“ 

Skladby pro mého synácka se datují do let 1908/09. Zdá se, že záverecná skladba tohoto souboru predznamenává tragédii Foersterova života – smrt jeho jediného dítete, syna Alfréda v roce 1921 ve veku 16 let. Svuj nárek ve skladbe vyjadruje nespoutaným vyvrcholením po nemž následuje úsek z Alfrédovy oblíbené lidové písne, kterou Foerster krátce rozvíjí groteskním zpusobem predtím, než se vrací zpet k truchlení. 

Alfrédova smrt skladatele zcela znicila. Foerster byl, jak sám napsal „zlomený clovek, jenž videl pred sebou jediný cíl - hrob." Amatérská produkce Evy v Jicíne ho navrátila zpet do života. Byl hluboce dojat z vystoupení sopranistky Jarmily Královcové a nalezl v ní spríznenou duši. Prátelství s ní a s její širší rodinou, které trvalo až do její smrti v roce 1938, mu pomohlo dostat se z toho nejhoršího. 

Rapsodickou Jicínskou suitu napsal Foerster jako výraz vdecnosti za vstrícný postoj mesta k jeho dílu Eva. Pameti sepsané bratrem Královcové prináší letmý pohled do hudebního smýšlení Foerstera: „Nikdy nezapomenu na letní vecer o prázdninách r. 1923 kdy náš Mistr prijel k nám… a pln radostné pohody usedl ke klavíru, aby nám poprvé zahrál z klavíru skicy své práve dokoncené skladbu nazvané ‘ Suita jicínská ’. Usedli jsme kolem nej (poslouchajích) jednotlivá témata skladby, zejména pocátecní fanfárový motiv Jicína a líbezne lyrické téma Libosadu (pozn. alej s letohrádkem u Jicína).V úvodu 3. vety vzpomnel na svou vyjíždku 26. kvetna 1923 kocárem ve spolecnosti mé sestry do Libosadu a Železnice, a dále pod horu Tábor. Pocátecní rušný motiv jakoby pripominal rytmus klusajícího kone. Po jásavém zakoncení 4. vety, rozhostil se ve mne pocit štestí a vlídné pohody pod dojmem poslechu a u vedomí, že mi bylo dopráno být úcasten zrodu tak významného díla.“ 

Motiv Eva , transponován do durové tóniny, predstavuje Královcovou a objevuje se v mnoha obmenách v celé suite, nekdy prchave jako prechodný prvek, jindy zcela zjevne, jako napríklad v žalozpevu, který otevírá ctvrtou vetu. 

  Zatímco Jicínská suita je oslavou nového života a ženskosti, v Osenické suite uctívá Foerster vesnici svých mužských predku. Je také otevrene vášnivá a dosahuje jak rozmanitosti, tak jednoty pomocí oblíbeného prostredku – modulací do tóniny, která je fyzicky blízká (jeden nebo dva pultóny), avšak harmonicky vzdálená. 

Poslední veta se otevírá chorálem, který je možná projevem úcty k vlastním hudebním predkum. Následuje živý dvouhlasý kontrapunkt, zpracovávající úvodní téma – „naucená“ technika odkazující opet do minulosti. Náznaky motivu z Evy a Jicínské suity se objevují v záveru. 

V roce 1936 zemrela Berta Foerstrová. Foerster se oženil s její blízkou prítelkyní Olgou Hilkenovou. Den, soubor trí krátkých „instruktivních“ skladeb je venován jejímu synovi, Ivaru Hilkenovi. 

Ctyri Crty uhlem predstavují Foersteruv poslední klavírní cyklus, který je venován Marii Volfové, matce Jarmily Královcové. 

Notturno, Fantastico, dve skladby pouze pro levou ruku byly zadány klavíristou Otakarem Hollmanem, který si zranil pravou ruku v první svetové válce. Úvodní epizoda nokturna byla nejprve publikována v presné kopii v Lidových Novinách jako nezávislá skladba, není však zde obsažena jako samostatné dílo. 

Nekolik krátkých skladeb se nyní strídá s vetšími díly. Drobné-skladbicky Wiegenlied (Ukolébavka) a Zuckerpuppe tanzt (Loutka tancí) jsou jediné nepublikované skladby – jejich manuskripty jsou uloženy v Ceském muzeu hudby. Jednostránková Bagattella, jediná dokoncená skladba z puvodne zamýšleného souboru trí miniatur, byla publikována po Foersterove smrti a Petites Esquisses se objevuje v antologii sestavené pro francouzský trh. Kouzelná skladba Pozdrav presidentu T.G. Masarykovi k 80. narozeninám se objevuje jako faksimile v Ceském Slove. „ Eva “ se naposled objevuje v jeho poslední klavírní skladbe Ukolébavka v houpavém doprovodném motivu, symbolizující zde materskou lásku, která pro Foerstera predstavovala nejvzácnejší formu lidského citu. 

Foerster, snad v souvislosti s duraznou výzvou své církve proti „smrtelnému“ hríchu pýchy, netoužil po tom, aby si ho lidé pamatovali. Jakkoli byl aktivní ve tvorbe své hudby, veril, že její osud je v rukou Božích, že jeho jediným úkolem bylo ji stvorit a prinést tak krásu do tohoto sveta, krásu, která muže vést až k božským výšinám. Jeho víra v sílu hudby zajistit vstup do lepšího a krásnejšího sveta formovala jeho umelecké pohnutky a vedla ho k vytvorení bohatého hudebního dedictví, které ceká nyní na své znovuobjevení.  
<August 2017>
SunMonTueWedThuFriSat
12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031

Become a Fan

Become a fan of Patricia Goodson to hear about new music, videos, event info & special offers.

Radio

Foerster: Evening Music, No. 79, No. 2 for piano solo
Foerster: Dreaming, Op. 47, No. 1
Foerster: Impressions

Download Code

Redeem your download code here. You will need to sign in or create an InstantEncore.com account to receive your files. Thanks & enjoy!